Řekla bych, že Madeira je místo kontrastů a nikdy nevíte, co vás může potkat. Počasí se tam mění z minuty na minuty. V jednu chvíli cítíte, jak se vám podzimní ještě dost silné slunce opírá do tváře a za pár minut taháte bundu či deštník. Takže za ten prodloužený víkend jsme zažili opravdové extrémy. Už před příjezdem jsme si domluvili půjčení aut, která na nás čekala na letišti. No a hned první den nastal problém. Naše auto podobné známé dvanácettrojce určené pro 7 lidí totiž sotva uvezlo lidí 5, takže jsme se rozhodli auto vyměnit. Jinak bychom nikam nedojeli. To jsme ještě netušili, že nám to zabere skoro celý den a místo objevování krás ostrova jsme čekali v 30°C na nové auto.
Jeskyně, vodopády a “prales”
Další den jsme si naplánovali výlet do přírody, kde jsme doslova počtyřech chodili jeskyněmi. Dodnes si říkám, jak je ten svět malý, protože právě v té temné jeskyni, kde jsme si sami museli svítit mobilem, jsme potkali první a poslední Čechy za celou dobu. Přes místní prales jsme došli až k vodopádu, ve kterém voda měla snad 5°C. Sotva se stihnu pokochat nádhernou přírodou, už vidím kluky, jak polonahý lezou do té neskutečně ledové vody. Prý kdy jindy budou mít příležitost se vykoupat pod vodopádem. No a rázem z nich byly ženy.
Nejvýchodnější cíp ostrova
Poslední den jsme navštívili východní část Madeiry, kde jsme se pěšky dostali až na úplný okraj ostrova. Cesta to byla celkem náročná, ale z každé strany byl nádherný výhled na skalní útesy a horizont otevřeného moře. Takže to rozhodně stálo za to. Pokračovali jsme okolo ostrova, míjeli jsme majáky, kostelíčky a pomníky na útesech. Takže kde se nám líbilo, tam jsme zastavili.
Na procestování ostrova je opravdu nejlepší si půjčit auto a projet si ho. Všechno se dá stihnout během 3 dnů a ještě zbude čas na lenošení na místech, které se vám líbí. Na Madeiře narazíte na mnoho nádherných vesniček a kouzelných míst. Třeba pastevecké domečky v okolí města Santana, které slouží jako skanzeny, či prodejny suvenírů.
Nejvyšší vrchol ostrova
To bylo další dechberoucí místo, které jsme měli v plánu navštívit. Jelikož jsme na ostrově strávili jen 4 dny, plán byl dojet autem až pod vrcholek a malý kousek na vrchol dojít pěšky. Pamatuji si ten den. Blížil se západ slunce a my se začali obávat, že výjezd na úplný vrchol ostrova nestihneme. A nakonec jsme byli rádi, že jsme viděli to, co jsme viděli právě díky pozdějšímu příjezdu. Při stoupání jsme sledovali slunce, které pomalu ale jistě klesalo. Těsně pod vrcholem jsme projeli neskutečně hustou mlhou, přes kterou jsme neviděli ani auta před sebou. Ale řeknu vám, stálo to za to. Rozdíl teplot dole u moře a na vrcholku byl snad 15°C, což jsme vůbec nečekali. Promrzlá a zabalená do dvou mikin stojím u dřevěného zábradlí a pozoruji tu nejkrásnější inverzi, co jsem kdy viděla. Sluníčko se schovává do mlhy, která společně s červeným nebem tvoří nádhernou dvojici. Kouknu na ostatní. Všichni si beze slova prohlíží tu přírodní krásu. Je slyšet jen klapání zubů, protože zima je opravdu velká! Po pár minutách (docela rádi) sedíme opět v autě a pokračujeme v naší cestě.
Kdy jet a co čekat?
My jsme na Madeiře byli v půlce listopadu, a jak jsem už zmiňovala, počasí se dost měnilo. Zažili jsme teplé i deštivé dny. Nejlepší období je nejspíš jaro, kdy všechno kvete a turistická sezona není ještě zahájena. My jsme tu možnost neměli, tak jsme si řekli, že pořád lepší jet na podzim než vůbec. Narazili jsme na krásná města, ale i kouzelnou přírodu, vysoké hory, rozbouřené moře – zkrátka místo kontrastů.
Každopádně z mého výletu na Madeiru měla snad největší radost moje babička. Její životní sen je se podívat na tento ostrov. Miluje přírodu a hlavně všelijaké druhy kytiček, které rostou právě na Madeiře. Když už já si plním své sny, doufám, že budu mít jednou možnost tam babičku vzít a splnit i její velký sen.
Hezký den a nezapomeňte si také plnit své sny!
Lucie