Kde jsme to skončili? Maják v Seal Rocks a pes Dingo.. Než budete pokračovat, určitě si přečtěte první a druhou část našeho roadtripu. O tom, jak jsme se vydali na putování za velrybami si přečtete tady. A o tom, jak jsme se každé ráno probouzeli na jiné pláži je část druhá – odkaz zde.
Port Macquaire
Ráno jsme se probudili na klidné pláži, která byla obklopená skálami. V klidu jsme se nasnídali a vydali se na procházku stezkou vedoucí od pláže. Šli jsme přírodou podél dřevěného zábradlí. Potkali jsme jediného člověka, a to staršího pána. Usmál se, pozdravil a najednou hodil svůj batoh na zem. Přeskočil dřevěné zábradlí a začal rukama lovit v nízkém křoví. Přesně tam, kde se na kamenu pod větvičkami určitě nahřívají hadi a jiná haveť. Toho on se očividně vůbec nebál. Vylekal mě, tak se ho ptám, jestli je všechno v pořádku a jestli mu můžu nějak pomoct. Pán se začal hrozně smát. Zahlídnul vzácný druh jakési modré ještěrky a chtěl nám ji ukázat. A tak se ji pro nás snažil chytit. Holejma rukama, jen tak. No a přesně takový Australani jsou. Kolikrát by se kvůli vám roztrhli, jen aby udělali radost. Chvilku jsme si povídali a pokračovali dál.
Cesta to nebyla dlouhá, ale vedla na nádherné místo. Na pláž, kde ještě nebyli žádné stopy. Měli jsme jí jen pro sebe. Vedly k ní dřevěné schody obrostlé křoviskem a tropickými stromy. Tohle byla asi jedna z nejhezčích pláží, co jsme v Austrálii zatím viděli. Co na tom, že byla nudistická. Nebyla sezóna, takže na nás žádné překvapení nečekalo.
Z pláže jsme se vydali směr Koala Hospital v městečku Port Macquaire. V Austrálii je možné koaly zahlídnout ve volné přírodě. Ale musíte mít trochu toho štěstí. Ačkoliv jsem celou dobu měla oči na štopkách a pohledem jsem sjela snad úplně každý eukalyptus podél cesty, koalu jsme neviděli. Koaly žijí v blízkosti obydlených oblastí, takže se často stává, že je srazí auto. Dalším velmi častým zraněním je pokousání psem. Koaly často zabloudí na zahrady hlídané psy a ti samozřejmě brání svoje teritorium a koalu berou jako vetřelce. Místní lidé znají telefonní číslo, na které je třeba zavolat právě když se dostanou do kontaktu se zraněným zvířetem. Nemocnice koalu přijme, postará se o ni a později vypustí znovu do přírody. Musím vám říct, že návštěva byla hodně silný zážitek. Neplatí se vstupné a tým starající se o nemocné koaly je složen jenom z dobrovolníků. Ochotně vás provedou částí nemocnice, poví vám příběh každého pacienta a zodpoví jakoukoliv otázku. Na podporu jim můžete do kasičky u vchodu vložit nějaké drobné nebo si zakoupit různé suvenýry. A tak jsme něco málo přispěli..
Coffs Harbour
Další hlavní zastávkou bylo městečko, kterému dominuje přístav, nekonečné pláže a ostrov ptactva. Moc jsem nevěděla, co si pod tím představit. Byl to malý ostrůvek (nebo spíš poloostrůvek), na který se dalo z přístavu dojít pěšky. Byly na něm vyznačené cestičky, z kterých se nesmělo scházet. Vedle nich byly vyhrabané malé nory (nebo jak to nazvat), kam se ptáci schovávali. Tyhle díry v zemi pro ně slouží jako místo pro rozmnožování. Ptáků tam bylo hodně. Taky tam byl hezký výhled. To je asi vše.
Po cestě zpátky jsme se zastavili na čerstvou rybu v přístavu a pak jsme viděli jeden z nejhnusnějších pohledů vůbec. Už od rána nám nad hlavou lítá letadlo, z kterého v pravidelných intervalech vyskakují parašutisti. Užívají si adrenalinu a následně přistávají na místních plážích. Nám adrenalin celkem taky stoupnul.. Když jsme viděli, jak se jednomu z nich padák zamotal a on padal rovně dolů. Naštěstí jsme neviděli dopad, ale i tak byl celkem blízko. No fuj. Ten pohled bych nikomu nepřála.
Večer byl krásně teplý, a tak jsme si po sprše na pláži rozestavěli židličky, stůl, nalili sklenku a po hezkém dni oslavili Martinovy narozky.
Byron Bay
Až tady jsme poprvé ucítili turistický ruch. Byron Bay je známé hlavně kvůli majáku, krásné nekonečné pláži (která ale tak trochu ztrácí na atraktivitě kvůli množství lidí) a taky kvůli nejvýchodnějšímu místu kontinentální Austrálie. Tohle místo si ale budeme pamatovat kvůli úplně jiným věcem. Nebo spíš momentům. Za ty dva dny jsme totiž viděli nespočet skákajících i plujících velryb a taky delfínů. Je to pohled, na který by se člověk vydržel dívat klidně několik hodin.
Gold Coast
Naše cílová destinace. Město, kterému se přezdívá Surfers Paradise. Dorazili jsme, když bylo po dešti, což mělo nádhernou atmosféru. Obloha byla zatažená, ale zároveň svítilo slunko, které se odráželo od mrakodrapů. Tomuhle místu se říká australské Miami. Pláž, mrakodrapy, palmy, útulné surfařské obchůdky a spousta kaváren. No a tady jsme udělali jednu takovou vychytávku, kterou nám poradili kamarádi cestovatelé. Je tady jeden známý mrakodrap, kam si zaplatíte vstup a můžete vyjet až nahoru odkud je krásný výhled. Málokdo ale ví, že si můžete za pár babek připlatit za snídani formou all you can eat bufet. Mimochodem za stejnou cenu si ve městě koupíte možná tak jeden donut a kafe. Šli jsme do toho a bylo to super.
V Gold Coast jsme to obrátili a vydali se na cestu zpátky. Zastavili jsme se v hippie vesničce Nimbin, která nás svoji atmosférou absolutně dostala. Všichni měli dredy (staří, mladí zkrátka všichni), batikované outfity, cigáro u pusy (kdo ví, jestli to vlastně bylo cigáro) a úsměv na rtech. Jedna paní nám dokonce něco nabízela a varovala nás ať nehulíme na ulici. Že prej policajti maj kamery všude. No ještě, že nás upozornila, jinak bychom byli v háji. Zkrátka my „normální“ lidi jsme mezi ně moc nezapadali. A tak jsme se prošli, navštívili starou továrnu na svíčky a zase jeli dál.
No a je to.. To je vše, co se navštívených míst týče. Teď už jen pár slov na závěr..
Vybrali jsme si super období. V září je na východě Austrálie už příjemné teplíčko a zároveň jsou pořád chladnější noci, což pro spaní v autě bylo ideální. Jinak bychom se asi každý ráno vzbudili pěkně spaření. Jak jste si asi všimli z fotek, někde jsme v plavkách, jinde zase v teplé bundě. Obrovské teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, to je prostě počasí v Austrálii. Další věc je, že jsme se vyhnuli hlavní sezóně, což znamenalo jediné..
Na většině místech jsme byli sami.
A co na druhou stranu až tak sluníčkový nebylo?
- Přespávali jsme na místech, kde nebylo kempování přes noc povolené. Každou noc hrozilo, že nás probudí ranger nebo nějaký hlídač a vyhodí nás. Taky jsme mohli dostat pokutu.
- Oceán byl v této roční době dost studený. Vykoupali jsme se, ale stálo to hodně přemlouvání a odvahy.
- Někomu by mohla chybět teplá sprcha. My to zkrátka řešili tou studenou.
Na Instagramu jsem se ptala, co by vás ohledně našeho roadtripu zajímalo. A tady jsou vase otázky a moje odpovědi..
Spali jste někde v kempu? – Ne. Za ubytování jsme nezaplatili ani korunu.
Jak jste řešili hygienu? – Jak už jsem psala, používali jsme veřejné sprchy. Austrálie je na tohle výborná. Sprcha je u každé pláže a někde jsme dokonce našli i teplou. Zadarmo. Ranní hygienu jsme vyřešili ve dřezu našeho campervanu nebo zkrátka venku v přírodě u pítka na vodu. Když jsme fakt toužili po teplé sprše a nechtěli si kvůli tomu platit kemp, šli jsme do plaveckého bazénu, kde nás nechali asi za 2 dolary použít sprchy.
Měli jste nějakou příležitost komunikovat s „domorodci“ a popř. jací jsou? – Měli (viz historka s pánem lovcem ještěrek). V podstatě, jak člověk vyjede z většího města, potkává převážně místní. Australani jsou strašně milí, přátelští, ukecaní a zvědaví. Většina z nich jsou spokojeni a nestěžují si. Zkrátka mají se tady dobře a váží si své země, respektují pravidla a chovají se slušně. Většina.
Jak jste řešili jídlo? – Grilovali jsme na veřejných grilech, občas něco uvařili v campervanu na plynovém vařiči, dělali si rychlé saláty, zeleninové wrapy a občas zašli někam na jídlo. Dá se to.
Jaké to je cestovat s rodiči? – Skvělé. Myslím, že čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, co pro něj rodina znamená. Tenhle výlet pro nás byl neskutečná jízda.
Na závěr bych snad jen chtěla vzdát obrovský obdiv svým rodičům. Znám je dobře a vím moc dobře po kom mám tu dobrodružnou povahu. Ale stejně.. Přeci jenom jim není dvacet (to vlastně už ani nám), tak jsem se trochu obávala toho, jak to budou zvládat. Bála jsem se, že ten komfort (nebo spíš nekomfort) při cestování v autě bez kempů pro ně bude těžký. Překvapili. Děsně si to užili, a naopak to pro ně byla příjemná změna od dovolených, na které byli do teď zvyklí. Měla jsem pocit, že cestuji spíš s kamarády, než s rodiči.
Kdy jste naposled vytáhli svoje rodiče někam na výlet nebo na dovolenou? Udělejte to.. Protože pak mohou přijít dny, kdy už to nebude možné a vy toho budete litovat..
Tady ještě malé shrnutí pro ty, co se chystají na podobný výlet:
Trasa: Sydney – Gold Coast a zpět
Cena za campervan: AUD 1040
Počet dní: 10
$ za ubytování nebo kempy: 0
Počet km: cca 880 km
- Morriset Park – klokani
- Port Stephens – Tomaree Mountain, Shark Island a všechny Bays okolo
- Hawks Nest
- Seal Rocks – maják
- North Haven
- Port Macquaire – Koala Hospital, maják
- Coffs Harbour – Mutton Bird National Reserve
- Byron Bay – nejvýchodnější bod Austrálie, maják
- Gold Coast – Sky Point Observation Deck
- Nimbin – hippie village
- Dorrigo National Park (deštný prales, který jsme kvůli dešti vynechali)