Zachumlaná v dece piju zázvorový čaj, koukám z okna a jsem ráda, že nemusím běhat někde venku. K nám už totiž přišla pravá zima. Přes den teploměr ukazuje -15 stupňů a v noci se radši vůbec nevylejzá.
V teple domova vzpomínám na posledních pár dní, které jsme strávili v horách. Rocky Mountains jsou nádherné hory přibližně hodinu a něco autem od Calgary. Zasněžené vrcholky na mě vykukujou na každém kroku a já se nemohla dočkat až konečně vyrazíme na pořádnou zimní výpravu.
Canmore
Po setmění přijíždíme do horského městečka uprostřed Rockies – Canmore. Podle instrukcí zamíříme do místního podniku, kde se máme potkat se známými. Když Martin sbíral třešně na kanadské farmě v Kelowně, poznal spoustu super lidí, kteří se po skončení sezony rozutekli po celé Kanadě. A my se s nimi postupně setkáváme.
Sedíme v útulné kavárně/hospůdce, kde je jen pár míst k sezení. Vpředu u vchodu je před prosklenou stěnou, kterou je vidět vánoční výzdoba na ulici, místo s dvěmi židličkami a mikrofonem. Ve vzduchu voní různé druhy čajů, káva a v pozadi je slyšet příjemný živý zpěv doprovázený brnkáním na kytaru. Je tady tak krásně útulno. Po několika písničkách týpek v červené kostkované košili předává kytaru mladé slečně z publika. Ta začíná zpívat a my jsme ohromeni. Je pátek večer, my pijeme čaj, posloucháme živou hudbu a hltáme historky od našeho kamaráda, který vozí lidi na psím spřežení. V mezičase prohodíme pár slov a jsme rádi za to, že tu teď můžeme být. Tenhle podnik se mi fakt líbí. K mikrofonu a kytaře může sednout kdokoliv a ukázat své schopnosti. Ze všech vyzařuje pohoda a je vidět, že lidé si sem chodí opravdu odpočinout. Po několika hodinách se loučíme a vyrážíme směr Banff, kde máme sraz s dalšími známými.
Banff
Další den po ranní kávě procházíme městem Banff, kde jsme přenocovali u kamaráda . Kolem dřevěných hotýlků a krámků s vánoční výzdobou dojdeme až na konec města, kde začíná příroda. Bolí mě za krkem z toho, jak pořád koukám nahoru respektive na horu. Banff je obklopen horami, které jsou opravdu blízko. Takže vrcholky jsou nádherně vidět z každého místa. Uběhlo nějakých 20 minut a my začínáme náš první hike. Hora, kterou se chystáme sdolat nese název Sulphur Mountain. Začínáme u nádherného jezera. Jako každý výlet do kanadské přírody, i tento začíná diskuzí o medvěděch, Bavíme se o tom “co kdyby”, vedeme dlouhou debatu o věci zvané bear spray (kterou mimochodem Martin celou dobu pro jistotu svírá v ruce) a vymýšlíme plány, co dělat, když opravdu přijde. Martinův plán se mi moc nezamlouvá: “Když ho potkáme, já mám bear spray a ty vytáhni foťák jo?”.
V základní stanici se od místního dozvídáme, že černí mědvědi už nejspíš spí. Ale třeba takový grizly, ten tam určitě někde je. A na něj prý ani bear spray moc nezabírá. To mě teda uklidnil! Nervozní a (přiznám se) trochu podělaná se přeci jenom vydám s klukama na výšlap. Cesta je zatím rovná, ale po několika metrech začíná docela prudké stoupání. Nohy mě pálí, do tváří mi šlehá čerstvý sníh. Rázem už zapomenu, že mám dávat pozor na nějaký medvědy a snažím se prostě jen držet tempo. U nás mě jakou malou učili být v lese potichu. Tady mě jakou velkou učí být v lese co nejvíc nahlas. Abychom dali veškeré zveři o nás vědět, nahlas mluvíme, pískáme a sem tam zahrajem na brumlu. Což je mimochodem dost zajímavý hudební nástroj.
Vystoupali jsme na úplný vrchol a já jsem cítila ten příjemný pocit. Dokázali jsme to živý a nesežraný. Příjemným zjištěním bylo, že nahoře je jakási stanice a místo, kde je možné se ohřát a dát si kafe. A to by nebyla Kanada, aby nepřekvapila – 2451 m.n.m a já vidím nápis Starbucks! Dáváme si horkou čokoládu a ještě se posledních pár minut před setměním kocháme výhledem na celý Banff a okolní hory. Dolu sjedeme lanovkou, která končí ve stejném místě, kde jsou také známé Hot Springs. Jde o horké prameny, které jsou v národních parcích běžnou věcí. Ty přírodní bohužel časově nestíháme a tak se jdeme naložit alespoň do těch umělě vytvořených. Po náročném dni si neskutečně užíváme chvilku odpočinku. Pod černou oblohou ležíme v horké vodě, svaly povolují a na nos mi přistávají sněhové vločky. Kdyby bylo světlo, hory by byly vidět všude kolem nás.
Lake Louise
Poslední den se vydáme do Lake Louise. Malá vesnička, která je o pár metrů výš než Canmore. S přibývajícími metry se zvyšuje i poprašek sněhu. Najednou jsou z poprašku obrovské haldy a společně s hustým sněžením se kanadská příroda opět předvádí. Stromy jsou bílé, nění vidět kus zeleně a lidé chodí zahalení jak eskimáci. Vzpomínáme na děství, kdy taková zima byla u nás naprosto běžná.
Po fandění na světovém poháru v lyžování (kde jsme kvůli zimě moc dlouho nevydrželi) zastavujeme u jezera před městečkem Banff. Přes rameno házíme brusle, do ruky hokejky a to by bylo, abychom si v Kanadě nezahráli hokej. A to všechno hezky s výhledem na vrcholky hor a nádhernou přírodu.
A já si zas řikám, kde jinde bych tohle zažila, než v Kanadě..
1 komentář
Opravdu poutavě napsané!