Za krásnými plážemi na Key West

Celý roadtrip jsme chtěli začít týdnem v Karibiku. Ten jsem totiž hrozně potřebovala vidět. A tak jsme si naplánovali Portoriko. Bohužel jsme kvůli hurikánu byli nuceni tenhle trip zrušit, tak jsme vymysleli náhradní plán. Pojedeme na Key West pod Floridou, kterému se přezdívá malý Karibik a který ho svými krásnými plážemi dost připomíná. Nicméně i tam byla situace po hurikánu docela špatná. My ale máme auto a čas, takže to při nejhorším můžeme kdykoliv otočit. Několika hodinovou cestu si zpříjemňujeme zpíváním českých písniček a povídáním o všem možným. Jelikož pořád nevíme, jaká je situace tam dole, zastavujeme v prvním visitor centru, kde zjišťujeme více informací od místních. Většina pláží na poloostrově je uzavřena, ale ty úplně na jihu v Key West jsou po hurikánu znovu otevřené. Pán nám dokonce říká, že se sem snaží opět nalákat turisty, protože tahle oblast je na turismu závislá. A tak se rozhodneme je podpořit a jedeme dál.

Po cestě vidíme, jak se některá místa hodně těžce dostávají ze situace po hurikánu. Nejvíce je to vidět podél silnic, kde se shromažďuje veškerý odpad. Polámané palmy, poškozené věci jako ploty, vymlácená okna, dveře, zdevastovaný zahradní nábytek nebo třeba i nábytek zevnitř se válí na chodnících. Jsou toho doslova tuny a člověk ani nevěří tomu, kolik věcí bylo opravdu poničeno a jak špatná situace tady byla. Místní byli vyzváni, aby veškerý odpad shromáždili u silnic, odkud ho obří kamiony odváží bůh ví kam. S nadějí, že na jihu je situace lepší, pokračujeme dál.

Jakmile se blížíme ke Key Westu, sledujeme vodu kolem nás. Tak nádhernou barvu jsem ještě nikdy neviděla. Opravdu jsem si najednou připadala jako v Karibiku. Přejíždíme mosty odkud je nádherně vidět, jak se Golfský záliv mísí s Atlantikem. Z jedné strany je tyrkysová. Z druhé strany jsou vidět tmavě modré plochy – to ten Atlantik. Dohromady tvoří nádheru, která se dá těžko popsat slovy nebo ukázat na fotkách. Jak se blížíme víc na jih, voda je ještě krásnější. A tak ze všeho nejdřív po příjezdu zastavujeme u pláže, kam bereme ručníky, plavky a knížky. Z pláže nás po několika minutách vyžene déšť, a tak to všechno zase pakujeme. Po dalších asi 5 minutách zase vylézá sluníčko a obloha je vymetená. Počasí se tady mění hrozně rychle a nikdy nevíte, co přijde za pár minut. A tak znovu vylézáme z auta a jdeme se kousek alespoň projít.

Náš dům parkujeme někde u pláže a večer se jdeme projít po vyhlášené ulici Duval street. Z místních barů je slyšet živá hudba, doprovázená kytarou a ze všech stran sálá jižanská pohoda. My se jen tak loudáme. Narazíme na útulný obchůdek s kubánskými doutníky všech možných druhů. Martin neodolá a jeden kupuje. Po několika hodinách toulání dojdeme až k obřímu molu, kde si sedáme a zapalujeme doutník. Vlny se rozbíjí o molo, my jen tak sedíme, povídáme si a užíváme pohody. Pořádně nevíme, co se bude dít další den, kde budeme spát, jíst a co nového zase zažijeme. Ale jedno je jisté. Hrozně moc se na to těšíme. Tak zase příště..

Lucie

 

Napsat komentář