Naše první zkušenost s Couchsurfingem

Pokud někdy budete na internetu číst článek nebo diskuzi o nejlevnějším způsobu cestování, určitě narazíte na Couchsurfing. Dneska děsně moderní způsob, jak bydlet v zahraničí. Myslím, že každý z nás o něm už slyšel a kdyby náhodou ne, tak tady je malé vysvětlení, o co vlastně jde. Na stránkách Couchsurfingu si skrz vlastní profil najdete hostitele v (téměř) jakékoliv zemi na světě, který vám poskytne, jak už název napovídá, svůj „gauč“. Hlavním lákadlem je rozhodně cena, která je totiž nulová. Existuje jen jeden jediný poplatek, a to za přístup do širší databáze hostitelů. Ten je tuším něco kolem 20 euro na dva roky, což je dost přijatelné. No a co z toho má hostitel? Výměnou za poskytnutí střechy nad hlavou očekává, že pozná nové lidi z různých koutů světa, procvičí jazyk anebo taky využije příležitosti najít si nové kamarády, u kterých může třeba příště přespat on.

Je to už pár let zpátky, co jsem si založila profil na Couchsurfingu s tím, že ho určitě někdy při cestování využiji. To jsem ještě netušila, jaká bude moje první zkušenost! Nicméně jsem nikdy neměla příležitost se do toho opravdu pustit. Zkoušeli jsme štěstí, když jsme se s holkami chystaly na jaře loňského roku na Kanáry. Jenže jsme měli jednu nevýhodu. Byly jsme tři, a to už se hostitel shání těžko. Podruhé jsme s Martinem jen tak ze srandy zkusili rozeslat žádosti před odletem na Havaj. Netrvalo dlouho a po pár dnech (ne-li dokonce hodinách) jsme našli super bydlení na obou ostrovech, které jsme navštívili. A řeknu vám, že to byla nezapomenutelná zkušenost.

Kevin z Big Islandu

Naším prvním hostitelem byl Kevin na Big Islandu. Do dneška si pamatuji moji reakci, když jsme poprvé viděli Kevinův dům. Lépe řečeno vilu. Podle instrukcí dojedeme na adresu a já si hned na začátku říkám, že tady jsme asi špatně. Na kopci plném všemožných zelených rostlin se před námi tyčí nádherný obrovský modrý dům. K moři je to pár metrů a já si už představuji ten výhled z obýváku. Podle fotky poznávám Kevina, který náš vyhlíží na terase. Kevin je Brit, který už nějakou dobu žije na Havaji, takže nás přivítá, čím jiným než pravým anglickým čajem. I přes únavu z cesty si sedáme na gauč a s nádherným výhledem si pár hodin povídáme. Kevin nám ukáže náš pokoj s vlastní terasou a koupelnou. Po pár konvičkách čaje si jdeme lehnout a nabrat síly na následující den. Ráno se probouzím a musím se štípnout, abych si uvědomila, že se mi to jenom nezdá. Martin ještě pochrupkává a tak se po špičkách přesunu do kuchyně, abych připravila snídaní, kterou si dáme rozhodně na té úžasné terase s výhledem na moře. U zábradlí je na stojánku připraven velký dalekohled. To abychom se mohli podívat až v dále zahlídneme skákající delfíny. Páni, to je krása. A tady my budeme celý týden!

Kevin je energický důchodce, který procestoval celý svět a teď si spokojeně žije sám ve svém „domečku“, kde hostí cestovatelé z různých koutů světa. Má rád zdravý životní styl, a proto u něj doma neustále voní čerstvé ovoce, které si většinou nasbírá někde u cesty. Rád vaří z čerstvé zeleniny od místních pěstitelů nebo hovězího masa, které má z farem svých kamarádů. Kevin je autorem malého průvodce po ostrově, kde dává tipy na nejlepší výlety, místa, kde koupit čerstvou výbornou kávu nebo rady, kde se dobře najíst. My jsme se podle něj řídili a ani jednou se nestalo, že bychom byli s výběrem nespokojeni. Cestování nás naučilo neplánovat věci dopředu. Někdo rád sepisuje přesně místa, která chce navštívit, někdo plánuje po cestě. Čím víc cestujeme, tím více spadáme spíš do té druhé skupiny. Takže o Big Islandu jsme do příjezdu ke Kevinovi nevěděli vůbec nic. Nejlepší je zjišťovat informace na místě třeba právě od místních. Žádný průvodce vám totiž neřekne, že musíte sledovat hladinu lávy u sopky, abyste z toho vůbec měli nějaký zážitek. Na tyhle nečekané události nás Kevin připravil a taky nám poradil kam jet, když je na jedné straně ostrova hnusně. A my jsme díky němu navštívili i místa, která třeba v průvodci ani nikde jinde na internetu nenajdete. Jeden večer jsme šli povinně všichni na terasu, zhasli všechny světla a pozorovali oblohu plnou hvězd. Po chvilce jsme viděli nádhernou mléčnou dráhu. Je jen pár míst na zemi, kde ji můžete vidět lépe než na Havaji. A to bych třeba bez Kevina taky nevěděla..

V druhé půlce týdne se do vily nastěhovaly dvě Švýcarky, které byly zrovna na cestě kolem světa. Dalším nocležníkem byla Němka, která žila dlouho v Asii a po cestě domu se stavila na Havaji, aby trochu pocestovala. Společně jsme strávili Thanksgiving (Díkuvzdání). Kevin nám udělal úžasnou domácí pizzu se základem z cukety, salát ze špenátu a spoustu dalších chuťovek. Ten večer jsme si dlouho povídali o tom, za co jsme v životě vděční a každý z nás vyprávěl vtipné cestovatelské příhody.

S Kevinem jsme strávili týden, během kterého jsme spolu vypili nespočet konviček černého čaje, snědli spoustu jídla a hodiny si povídali o ostrově a o cestování. Rozloučil se s námi s pozvánkou na Filipíny, kde právě kupuje barák a kam se bude za pár měsíců stěhovat. Tak prý kdybychom měli cestu kolem, můžeme u něj pár dní nebo týdnů zůstat. Tak jo, díky za pozvání a asi se teda stavíme.

Mike a Lily z O’ahu

Po týdnu jsme se přesunuli na ostrov O’ahu, pro který nám zbývaly čtyři dny. Začátek probíhal úplně stejně. Prostě jsme odeslali nějaké žádosti a během pár dnů jsme měli odpověď s krásnou pozvánkou do domu nedaleko hlavního města Honolulu. Pozvánka byla od Mika, který žije v jednom z bytů kousek od pláže a zároveň blízko rušnější části města. Nejprve jsme se ujistili, že u nich budeme mít kde zaparkovat. Po příjezdu jsme zjistili, že nám Mike zařídil povolenku na speciální parkovací místo, na kterém se normálně stát nesmí. Jen tak, abychom si nelímali hlavu s hledáním místa pro naše auto.

Potkáváme se před domem a jako dárek předáváme tašku plnou ovoce. Je slušnost přivést hostiteli alespoň drobnost jako poděkování. Jenže pokud nevíte, co má rád nebo nemáte možnost přivést něco ze své země, je docela těžké vymyslet neutrální dárek. Kevinovi jsme třeba z Kanady přivezli otvírák na pivo, protože to byl jediný normální suvenýr, který jsme na letišti sehnali. Až pak jsme zjitili, že on pivo nepije. Podruhé jsme na to šli jinak a trochu víc jsme přemýšleli. Papírovou tašku jsme naplnili různými druhy havajského ovoce, to má přece každý rád. A mělo to úspěch. Mike tašku s úsměvem přebírá a následně nás doprovází do jejich nádherného bytu, kde žije se svou ženou Lily a se dvěma malými syny. Abychom měli své pohodlí a soukromí, dostáváme pokoj a vlastní koupelnu, které patří těm dvěma malým ďáblíkům. Mike kluky dočasně přestěhoval do jejich prostorné ložnice, kde jim na zemi udělal letiště z peřin a plyšáků. Okamžitě protestujeme, že určitě nebudeme brát dětem jejich pokoj a že nám rozhodně bude stačit jejich obrovský gauč. Jenže Mike trvá na svém a tak se opravdu na těch pár dní nastěhujeme do dětského pokoje.

Večery trávíme společně. Něco sníme a dlouhé hodiny si povídáme. Mike a Lily jsou oba pracovníci americké armády, a tak během svého života už něco nacestovali. Posloucháme historky, bavíme se o všem možné – od tématu ohledně cestování s dětmi až po ekonomiku v Evropě. Vaříme pro ně večeři, hrajeme si s dětma a sbíráme tipy, co navštívit na ostrově. Jedno ráno nás Mike a Lily vzali na snídani do jejich oblíbené restaurace, abychom taky strávili nějaký čas bez děti. Nejenom, že jídlo bylo naprosto úžasné, ale ještě jsme byli na snídani pozvání. Prý za tu večeři, kterou jsme jim připravili předchozí večer. Čtyři dny uplynuly jak voda a my jsme se rozloučili s tím, že se třeba ještě někdy potkáme. Chystají se do Evropy za pár let. Tak třeba už tam taky zrovna budeme a dostaneme šanci zase pohostit my je. Na rozloučenou jsme dostali trička s logem fitness centra, které dřív Mike s Lily vlastnili. A taky knížku o tom, jak správně cvičit, protože oba věděli, co nás baví. My jim na oplátku ráno na stole nechali vzkaz a českou dvoustokorunou. Mike totiž sbírá různé bankovky a česká mu chyběla do sbírky.

Vůbec se nám z Havaje nechtělo. Tolik úžasných míst, tolik milých lidí a taky zážitků. Fotek z ubytování moc nemám. Byla to taková pohoda a relax, že jsme opravdu jen odpočívali a prostě se měli hezky. Potkávání nových lidí je na cestování jedna z nejlepších věcí. To oni jsou součástí našeho dobrodružství. Oni nám to všechno udělali příjemnější a jednodušší. A my jsme za to víc než vděční.

Tak to taky zkuste. Vrátí se vám mnohem víc, než do toho sami dáte..

Lucie

2 Replies to “Naše první zkušenost s Couchsurfingem”

  1. ako doteraz som o couchsurfingu ani neuvažovala, ale dosť mi tento tvoj článok zmenil názor :P

    My Supercalifragilisticexpialidocious Diary | Live Better, Love Harder & Cure Hangovers

    1. Lucie - motivimi says: Odpovědět

      Doporučuji všema deseti. Stojí to za to. :-)

Napsat komentář