Města v Kalifornii a Tijuana

Kalifornie. Místo, kde jsme strávili snad úplně největší část roadtripu. Je to totiž strašně rozmanitý stát. Velká města jako Los Angeles, San Francisco nebo San Diego v kontrastu s národními parky Death Valley, Sequioa a Yosemite. Mě spíš zaujala ta část druhá. Některá města mě dokonce docela dost zklamala. Asi to je i tím, že mi je v přírodě prostě líp.

Z Utahu jsme se do Nevady dostali přes historickou část Route 66, což byl zajímavý zážitek. Silnici kopíruje novější dálnice, která je rychlejší a samozřejmě v lepším stavu. Jenže my chtěli vidět tu starou, tak jsme to kousek vzali po ní. Na každých pár kilometrech byla opuštěná městečka, která připomínala města duchů. Nefunkční benzínky, u kterých se zastavil čas a taky opuštěné karavany, které dřív nejspíš sloužily jako food trucky.

Los Angeles

Santa Monica a Venice Beach – must see místa v Los Angeles. Obě jsou nekonečně dlouhé městské pláže, kde je miliarda lidí. Pro mě nic extra a určitě jsem už viděla lepší. Venice Beach lemuje ulička se suvenýr shopy a různými stánky s jídlem. Budovy jsou dost staré a většinu z nich zdobí obrovské barevné malby, což mi přišlo docela cool. Jediné, co se mi fakt líbilo bylo sportovní vyžití jako třeba venkovní posilovna, kurty na milion míčových sportů a skatepark.

Santa Monica je něco podobného s tím rozdílem, že je uprostřed pláže známe molo s pouťovými atrakcemi. Docela mě bavilo pozorovat místní umělce, kteří se snažili vydělat nějaký ten peníz zabavením lidí. Je to taky konečná zastávka známé Route 66. Na pláži běhají okolo své modré budky plavčíci v červených plavkách a s plovákem v ruce. Přesně tak, jak to znáte z Pobřežní Hlídky.


Jednou večer jsme se vydali na chodník slávy. Konečně jsem pochopila, proč se mu občas říká Walk of Shame (chodník hanby) místo Walk of Fame (chodník slávy). Tohle místo mě naprosto zklamalo a nikomu bych tím nedoporučila ztrácet čas. Chodník má něco pře 3000 hvězd, takže začnete šlapat po hvězdách už někde při vystoupení z MHD, aniž byste si toho vlastně všimli. Celá ulice je plná bezdomovců, divných podniků a vůbec to tam není vyšperkované tak, jak jsem si představovala. My jsme dost velkou část prošli, ale asi bych dokázala vymyslet lepší program na středeční večer.

Další den jsme ještě za světla dojeli na kopec, kde je Griffithova observatoř a odkud je vidět slavný hollywoodský nápis. Přijeli jsme těsně před západem slunce, abychom viděli LA jak za světla, tak i za tmy. Já jsem si osobně myslela, že bude nápis blíž a že si alespoň uděláme nějakou dobrou fotku. Od observatoře byl docela daleko a jelikož už se stmívalo, neměli jsme moc šanci dostat se přímo pod něj. Pohled na město za tmy byla docela pecka. Mě osobně Los Angeles vůbec nenadchlo a podle mě to je absolutně nezajímavé město. Dlouhé hodiny strávíte v kolonách a to v jakýkoliv čas.

San Francisco

Než jsme vjeli do San Francisca, jeli jsme se podívat do Sillicon Valley (což je spíš v San Jose a ne v SF, jak si každý myslí) na všechny ty světové značkové giganty. Prošli jsme si sídlo Applu a podívali se i na nový Infinitive Loop, který ještě není otevřený. To je taková ta obrovská kulatá budova, kam se bude Apple přesouvat. Areál sídla Googlu jsme se projeli na barevných kolech a taky se vyfotili u palce před Facebookem. V San Franciscu jsme jako první jeli ke známému Golden Gate Bridge. Nejenom že tam byla asi miliarda lidí, ale taky mi přišel most úplně normální. Jenom teda trošku víc červenej a když fouklo, tak se houpal. Třeba most v Lisabonu, který má napodobovat Golden Gate, se mi líbil mnohem víc. Jeli jsme do centra, kde jsme se prošli a zašli na kafe. San Francisco je strašně kopcovitý, takže výhled je možný z mnoha míst.

San Diego

Tak a teď začnu bejt konečně trochu pozitivní. San Diego byla totiž hrozná pecka! Hned při příjezdu jsme viděli ten obrovský rozdíl. Žádné nekonečné kolony, čistý downtown plný útulných kavárniček, podstatně méně bezdomovců a surfařská pláž kousek od centra. Líbilo se nám tam tak moc, že jsme pár dní zůstali. Chodili jsme po přístavu, jeden celý den strávili na pláži, kde Martin oprášil své surfařské umění, chodili na kafíčka a užívali pohody. Taky jsme se šli podívat do coworkingového centra v jednom z mrakodrapů v centru. Jen kdybychom náhodou někdy pracovali třeba na cestách. Je možné si zaplatit na pár dní nebo třeba i hodin místo u stolu a pracovat v nádherném moderním prostředí, které je plné úspěšných inspirativních lidí. Pracovat nebo jen odpočívat se dá v křesílkách na střeše s výhledem na přístav. Každý má k dispozici libovolné množství všech druhů kafe, čajů, oříšků, limonády nebo si po pracovním dni můžete dát třeba pivko. Paní, co pracovala na recepci milovala Prahu, a tak nás ochotně provedla a dala nám nějaké kontakty. Třeba na jednu Češku, která žije v San Diegu a stará se o českou komunitu. A zrovna ten den měli mezinárodní akci, kde zastupovala ČR. My tohle celkově moc nevyhledáváme, ale stejně jsme se šli nakonec podívat. Paní napekla štrúdl, nabízela chleba (český!) s paštikou a vítala hosty v moravském kroji v malém baráčku zastupujícím Českou republiku. A takhle jsme si mohli projít stanoviště spousty dalších zemí z celého světa. Celkově se nám San Diego strašně líbilo. Shodli jsme se, že jestli se ještě někdy na nějakou dobu vrátíme do USA, určitě to bude právě tam.

Tijuana

Z Kalifornie jsme měli v plánu jet na pár dní do Mexika. Ještě jsme od místních sháněli spoustu informací o bezpečnosti a o místech kam jet. Radili nám, jaké pláže určitě nevynechat a jak je celé pobřeží Baja Kalifornie (západní pobřeží Mexika) krásné. Jenže skutečnost byla trochu jiná a my zažili dost zajímavou zkušenost. Z plánovaných několika dní byl den nakonec jen jeden. Už jen přejezd hranic nám vytřel zrak. San Diego a Tijuana leží hned u sebe. Dělí je hraniční přechod a plechový posprejovaný plot. Hned při přejezdu hranic to na mě dýchlo. Jak když jsme přijeli do jiného světa. Nablejskané mrakodrapy se přeměnily v malé boudičky ztlučené z pár plechů nebo dokonce i přístřešky z kartonu. Lidi chodili často pěšky na kraji dálnice. S pytlem přes rameno a dokonce i bez bot. Celkově byla všude špína, smrad a divní lidé. Člověk se bál zastavit na semaforu. Když jsme zastavili, tak nás z toho semaforu doslova vystrkali tak, že jsme museli prostě na tu červenou stejně jet. Spát v autě jsme tam nechtěli, tak jsem našla kemp. Ten už z ulice vypadal hrůzostrašně. Pláže vůbec nebyly tak hezké, jak nám líčili. To bylo všechno v Tijuaně a pár desítek kilometrů směrem na jih. Vůbec jsme se tam necítili dobře. A hlavně bezpečně! Ty nejhezčí místa a pláže byly až na úplném jihu, a to jsme prostě vzdali. Ten samý den jsme se otočili a jeli zpátky s tím, že noc v Mexiku strávit nechceme. Na hranicích nám opět stoupnul adrenalin, když jsme viděli všechny ty pouliční prodejce. Přechod byl totálně zasekaný, takže jsme 150 metrů jeli zhruba 3 hodiny. Mezi tím nám bylo asi tisíckrát nabídnuto umytí auta, ledová plechovka coca coly nebo náboženské sošky velikosti cestovního kufru. Prodejci byli tak strašně otravní, protože nám všechny ty věci strkali přímo do auta. Takže takhle jsme tam my stáli krásný tři hodinky v zamčeným autě. Když se Martin nudil, stáhnul okýnko na mojí straně, protože věděl, jak strašně moc jim nechci vysvětlovat, že si nic koupit nechci. Měl z toho děsnou srandu. Takže do Mexika jsme se podívali. Neviděli jsme pláže s tyrkysově modrou vodou, ale viděli jsme pravou část Mexika. Alespoň na jeden den. Z toho dne nemám žádné fotky, protože nebylo moc co fotit a taky jsem se trochu bála ten foťák nebo mobil vůbec vytáhnout. Celkově tohle byl dost silnej zážitek. Ale i špatná zkušenost je totiž pořád zkušenost. Takže já na tohle jen tak nezapomenu..

Lucie

2 Replies to “Města v Kalifornii a Tijuana”

  1. :D:D:D:D uff mexiko ma nikdy extra nelákalo ale odteraz ma láka ešte menej :D

    Viki Ceglédyová

    1. Lucie - motivimi says: Odpovědět

      Tijuana byla rozhodně výzva. Ale věřím, že jiná místa jsou pro turisty bezpečnější. :-)

Napsat komentář