Jedeme dál…

USA

Tak jsme konečně zase vypadli. Ale tentokrát je to jiný. Jedeme spolu. A neznáme den návratu..

Všechny povinnosti doma hotový, krosna sbalená a my nastartovaný a natěšený. Je pátek ráno a my sedíme v letadle směr Praha-Lisabon-New York.

Po 16 hodinách vystupujeme z letiště a snažíme se dostat na Manhattan odkud nám jede bus do státu Virginia. Hned v prvním vlaku se nás ujme starší cestovatelský pár. Pán je nadšený, když zjistí, že jsme z Čech. Prahu a Karlovy Vary má projetý křížem krážem a je unešený z české přírody. Cestu máme stejnou, a tak nás doprovází až na Manhattan, kde přestupujeme na metro. Míříme směr čínská čtvrť odkud nám jede bus. Všechny levné spoje jedoucí do různých koutů Spojených státu jezdí právě odtud. Jízdenka stála doslova pár babek a je nám jasné proč. Čtvrť je špinavá, plná divných lidí, a tak celkově jiná než ostatní. Nám to ale nevadí, a naopak se docela bavíme. Za těch pár hodin jsme potkali několik týpků, kterým se svalnaté hrudě rýsovaly pod dámským tílkem s úzkými ramínky. Svůj outfit doplnili koženou kabelkou nebo šmrcovním šátkem uvázaným ala letuška style. Dalším zajímavým úkazem byl bezdomovec, který měl své tělo oblepené prázdnými plastovými lahvemi vypadající jako terorista s náloží na břiše. Procházíme ulicí kousek od Wall Street a já už mám po nějaké době plný zuby těch milionů lidí a nemůžu se dočkat až se schovám někde mezi stromy v Severní Karolíně. Jsme skoro jediný bílý a světlovlasý lidi v několika blocích New York City a tak radši nastupujeme do busu, ve kterým se trochu bojím usnout.

USA_hitchhiking

Po 6h jízdy vystupujeme v Norfolku. Jsou 4 ráno, nemáme páru o tom, kde jsme a netušíme jak se dostaneme do našeho cílového místa, které je vzdálené přes 130 km. Bez internetu a bez mapy prostě hodíme krosnu na záda a jdeme. Míříme k hlavní silnici, která vypadá hrozně blízko, ale ve skutečnosti je to k okraji ještě pár kilometrů. Jdeme po tmě malýma uličkami abychom si co nejvíc zkrátili cestu. V jednom místě musíme dokonce přelézt plot, což se mi v tu chvíli zdá jako nadlidský výkon. Než dojdeme k hlavní silnici, rozední se, což nám docela hraje do karet. Vytahuju papír a fixu, které jsem prozíravě sbalila, a píšu nápis Nags Head.

USA_hitchhiking

Jako první zastavuje mladý týpek s dítětem, který nás bere několik desítek mil. Na dalším úseku už takové štěstí nemáme a nějakou dobu u kraje silnice čekáme. Najednou vidíme policejní auto, které se se zapnutými majáky blíží k nám. S několika sprostými slovy rovnou tahám peněženku a čekám pokutu. Po krátkým rozhovoru nám pan policajt nabízí svezení a my nevěříme vlastním uším. Prohledá nám kapsy, naloží krosny a už nasedáme na zadní sedačky policejního auta, které jsou oddělené tlustým plexisklem. Vyhodí nás na benzínce, kde si dáváme na posilněnou kafe a pokračujeme dál. Poslední a nejdelší kus cesty nás veze milá paní, která si s námi vydrží celou cestu povídat.

A jsme tady! V Nags Head v Severní Karolíně. Po 6500 km letadlem, 600 km busem, 130 km stopování, pár km pěšky a 36 hodinách na cestě…

USA

Čeká nás několik měsíců poznávání a dobrodružství. Těším se až budeme pro naše americké kamarády vařit knedlo vepřo zelo a přitom jim vyprávět o tom, jak se u nás vyrábí to nejlepší pivo na světě. Až se budeme nad mapou dohadovat, jestli jet tam nebo tam. Až nebudeme řešit, co na sebe, protože ze svých 15 kg věcí moc nemáme na výběr. A tak celkově na všechno, co máme i nemáme v plánu.

Tak jsem zvědavá, jaký to všechno bude. Kde budeme za 4 měsíce, kdy zas uvidíme svoji rodinu, kamarády. Kolik zajímavých lidí potkáme, jaký práce během těch několika měsíců vystřídáme a vůbec, jak dlouho nám tohle naše nadšení vydrží.

Tak držte palce ať s vámi máme, co sdílet.

Napsat komentář