Jak jsem si jela do Berlína připomenout nejhezčí půlrok v životě

berlin (5)

Byl říjen roku 2015, jeden z těch nádherných prosluněných řeckých dnů a já přesto seděla v knihovně, kde jsem usrkávala čaj a zapáleně zírala do notebooku. Pracovala jsem na počátcích našeho blogu, když v tom mi do schránky přišla pozvánka na víkend strávený v Berlíně. První věc, kterou zaregistruju je adresát: Nojan. Můj íráncko-německý kamarád, kterého jsem poznala v Lisabonu. Protože jsme stále v kontaktu, čtu s radostí dál. Druhá věc, které si všimnu je předmět zprávy: Benfo sraz (ulice ve které jsem úžasný studentský dvoupatrový byt sdílela v Lisabonu s dalšími 9 lidmi se jmenovala Benformoso). A v tu chvíli mi dochází, že se tady asi něco chystá. Poslední věc – místo konání Berlín. V tom se začnu culit do monitoru a v duchu skáču radostí. Ihned potvrzuji!

Podívám se do Berlína a ještě s s úžasnými kamarády z různých koutů Evropy.

Co bylo před dvěma lety

Ponořuji se do myšlenek a lovím v hlavě vzpomínky na ty nejkrásnější chvíle, které jsem právě s těmito lidmi zažila v Lisabonu. Jsem si jistá, že to byly (alespoň do teď) nejkrásnější měsíce v mém životě. Nekonečně dlouhé dny jsme si zpříjemňovali válečkou na pláži odkud jsme zašli na odpolední kávovou siestu. Večery jsme strávili společně nad dobrým jídlem a postupně ochutnávali pokrmy z různých zemí. A noci jsme proseděli na střešní terase našeho bytu, kde jsme si se zapálenou vodní dýmkou povídali o životě. Nebo jsme prostě jen pozvali další přátelé a kamarády (protože 10 lidí se nám zdálo v jednom bytě zbytečně málo) a až do ranních hodin jsme obcházeli místní bary a bloumali ulicemi.

berlin (3)

Co je teď

A teď skok trochu dopředu. Je pátek 26.02.2016 a já nervózně sedím na koženém gauči v hostelové recepci v Berlíně. Neuběhne ani 10 minut a už vidím přicházet první část skupiny. Vrhám se do náruče mé šílené kamarádky ze Slovinska (opět mě překvapila novým tetováním v podobě ježka nesoucí jablko, mimochodem takových kresbiček má na těle opravdu hodně, včetně pistole, kterou si nechala udělat právě v Lisabonu jako vzpomínku na nebezpečnou čtvrť, ve které jsme žili) a vzápětí vítám zbytek z Belgie, Finska, Španělska a Německa. Po dalších 40 minutách se už všichni hrneme do svých pokojů, abychom si odložili zavazadla a mohli jít objevovat krásy Berlína.

berlin (1)

Chvíle euforie

Bože ani nedokážu slovy popsat, jaký je to pocit všechny ty lidi po dvou letech zase vidět. Když poznáte v zahraničí někoho nového, loučení doprovází takové to známé a ohrané „určitě budeme v kontaktu“ nebo „tak musíš určitě přijet“. Jenže víme, jak to dopadá. Proto jsem měla hroznou radost, když nám náš sraz opravdu vyšel a už při prvním návrhu data byli všichni pro.

berlin (4)

Berlín v našem podání

Víkend jsme začali povídáním o nás všech, kdo kde zrovna žije, co dělá, s kým je apod. Tyhle chvilky jsme prokládali procházkami po městě, posezením v kavárnách a večerním společném popíjení v barech.

Nejdřív jsem si myslela, že se trochu rozepíšu o samotném Berlíně, ale musím říct, že tohle město mě natolik nezaujalo. Ano, najdete tam spoustu zajímavých míst (třeba krásnou útulnou restauraci, kde dělají opravdu výborné a poctivé burgery). Samozřejmě spoustu památek, příjemných kaváren a míst, které určitě stojí za návštěvu. My jsme ale měli jen jeden víkend a tak jsme si ho užili po svém a typičtí turisté z nás opravdu nebyli. Takže si říkám, že Berlín není tak daleko abych se tam ještě někdy nemohla podívat a v klidu si všechno prošla. Zkrátka prožila opravdovou tamní atmosféru.

berlin (2)

No a jak to vše dopadlo?

I tak jsme si víkend užili naplno a řekli jsme si, že z toho bude taková naše tradice a už teď plánujeme další sraz. Tentokrát ve Švédsku, protože právě tam se jeden z naší Benfo party chystá studovat. Ono je totiž úplně jedno, kam jedete, hlavně, že tam jste s těmi správnými lidmi. Takže už teď se hrozně moc těším.

podpis-lucie-motivimi

 


Sdílej článek: „Jak jsem si jela do Berlína připomenout nejhezčí půlrok v životě“

Napsat komentář