Z Floridy až do Texasu

Je říjnová sobota a my strávíme skoro celý den na cestě. Už několik hodin se kodrcáme někde mezi Floridou a Texasem. Po cestě si čteme, posloucháme americkou country hudbu a pořád dokola si vyjmenováváme nahlas všechny americké státy. To jen tak. Protože jsme si řekli, že je prostě chceme všechny umět. Tenhle nekonečný přejezd nebyl v plánu, ale někdy se to tak všechno sejde..

Panama City Beach

Poslední zastávkou na Floridě je město Panama City Beach, kde si užíváme krásný plážový den. Voda z Golfského zálivu je nádherně tyrkysová a písek sněhově bílý a jemný. Vytahujeme knížku a jen tak relaxujem. Voda je křišťálově čistá, tak přemlouvám Martina, aby šel se mnou řádit do vln. Odpoledne se přehoupne děsně rychle a my zůstáváme až do západu slunce, který nemá chybu.

Další dny jsme měli v plánu New Orleans a Houston, jenže jsme museli zdrhnout. Na New Orleans se blížil Nate – další hurikán, který zpustošil americké pobřeží. A tak jsme během jednoho dne projeli od Floridy přes Alabamu, Mississippi, Lousianu až do Texasu.

Texas hned od začátku vypadal opravdu, tak jak jsem si vždycky představovala. Na většině místech se člověk domluvil líp španělsky než anglicky, místní chlápci nosí kostkované košile zastrčené do džínových kalhot, na nohách se jim blejskají špičaté kožené boty a na hlavách nosí kovbojské klobouky. Všude jsou obrovské ranče s koňmi a krávami a centra malých městeček zdobí stylové bary do country stylu. Zastavujeme ve dvou městech, od kterých jsme nic extra nečekali, ale nakonec nás celkem příjemně překvapila.

San Antonio

Město, které na první pohled vůbec nevypadá zajímavě. Vydáváme se do centra, kde narážíme na příjemnou promenádu. Je to ale úplně jiná promenáda, než na kterou jsme zvyklí. Kanál malé říčky je z obou stran obehnán různými restauracemi, hotely, kavárničkami a suvenýr shopy. Jsme v úplném centru města, a přitom to tu spíš vypadá jak někde v přístavním městečku. Skoro každá restaurace je zdobená barevnými slunečníky. Lidé nad dobrým jídlem relaxují nebo se jen prochází a nakukují do každého podniku stejně jako my.

Austin

Je chvilku před západem slunce a my se vydáváme směr centrum. Dojdeme k nádherné budově Capitolu, kde si sedáme do přilehlého parku a chvilku relaxujeme. Pokračujeme do downtownu. Dojdeme až ke katedrále, která mi připomíná stavby v Evropě. Divím se, že zrovna takhle krásná historická budova je tady uprostřed mrakodrapů a přemýšlím, kde se tady vzala. Shodneme se na tom, že mezi těmi všemi moderními budovami působí jako pěst na oko. Dojdeme až k mostu, kde stojí stovky lidí. Všichni do jednoho jsou nalepeni na zábradlí a koukají směrem dolů. První, co mě napadá je, že snad někdo z toho mostu skočil, což si samozřejmě zvědavci nemohou nechat ujít. A tak se ptáme místních, co se na tom mostě děje. Prý je Austin známý největší kolonií netopýrů na světě. Ti se schovávají právě pod mostem a každý den půl hodiny před západem slunce vylétají. Obrovské shluky netopýrů vytváří na nebi krásnou podívanou. A to je to, na co tu všichni tak dlouho čekají. Jenže je už několik desítek minut po západu slunce a oni se pořád honí pod mostem. A tak to vzdáváme a jdeme dál.

Další ráno začínáme procházkou podél řeky, která má neskutečně čistou vodu. Obrovské ale i malé želvy se rochní ve vodě, místní děti krmí kachny a my pomalým tempem jdeme zpátky k autu. Za stěračem vidím malý bílý lísteček. Bouchám se do čela, protože si myslím, že jsme zastavili někde na zákazu a že jsme za to dostali pokutu. Beru lísteček do ruky a zjišťuji, že je to vzkaz. Vzkaz od někoho neznámého, kdo nám radí kam zajít za dobrou muzikou, kde si dát mexické jídlo nebo kam zajít na karaoke. Z druhé strany lístečku je tip na národní park Big Bend, který je sice asi 6 hodin jízdy odsud, ale prý stojí za to. No a tak sedáme do auta a vyrážíme směr Big Bend, který jsme původně neměli v plánu..

Lucie

Napsat komentář