Další zastávka – Washington DC

washington

Probouzím se do dalšího teplého rána. Přestože můj budík ukazuje 5h ráno, ani mi nevadí vstávat. Vím totiž, že mě čekají 3 dny plné cestování a objevování. O půl hodiny později se scházím s ostatními a už míříme směr Washington DC, který je od nás vzdálený cca 6 hodin jízdy autem.

Není velkoměsto jako velkoměsto

Po příjezdu se hned vydáme do centra a musím říct, že hned zezačátku jsem překvapena. Washington jsem si představovala úplně jinak – jako velkoměsto s vysokými budovami, spoustu krámků a ulice plné turistů. Místo toho vidím všude stromy, které dávají alespoň trošku stínů (a věřte, že ten se v takových horkých dnech opravdu hodí). Nikde žádné přeplácané obchůdky se suvenýry. Davy turistů s průvodcem jsme taky nepotkali. První otázka, která mě po procházce městem napadla – proč nejsou ve Washingtonu žádné mrakodrapy? Později jsem zjistila, že tam platí jisté pravidlo – žádná budova nesmí být vyšší než 130 stop (cca 40 metrů). Jakýsi mýtus z dávných dob říká, že tento zákon vznikl, protože Američané nechtěli budovu vyšší než je Kapitol, kde se nachází sídlo parlamentu a senátu. Prý tento zákon byl schválen s cílem nesnižovat důležitost Kapitolu. Ale kdo ví, jak to všechno bylo..

Viděla jsem Obamu (skoro)

Začínáme se toulat městem. Je horké odpoledne a my procházíme částí města, kde nepotkáme nikoho jiného než kravaťáky a upravené dámičky s termoskou kafe v ruce mířící na pracovní oběd či schůzku. Naší první zastávkou je Bílý dům. Vstupenky dovnitř se musí rezervovat minimálně půl roku dopředu, a jelikož jsem před půlrokem ještě ani nevěděla, že do USA (natož do nějakého Washingtonu) pojedu, dovnitř jsme se nedostali. Přidáváme se k pár turistům a nosy přilepíme na plot od kterého je výhled na hlavní vchod do Bílého domu. Uděláme pár fotek a v tom přichází policajt, který se snaží všechny vyhnat. Ke vchodu přijíždí obrovské pancířové vozy. Je jich alespoň sedm a všechny jsou na chlup stejné. A nám dochází, co se právě bude dít. On tam je a někam se chystá. Jsme vyhnáni přes ulici na veřejný chodník. I přes neskutečné vedro čekáme, co se tedy bude dít. To by přece stálo za to – vidět HO! Kapky potu nám tečou po tváři a voda dochází, takže to vzdáváme a jdeme dál..

white house

Washington, Lincoln, Roosevelt, Jefferson,..

Všechny tyto pány jsme viděli v rozmezí několika minut/hodin. Všechna tato důležitá místa, která rozhodně nesmíte minout, jsou kousek od sebe. Jsou to obrovské památníky, budovy či sochy viditelné z mnoha míst. Od Bílého domu vidíme obrovskou kamennou špičku (nebo jak to nazvat) – Washingtonův památník. Normálně se dá vyjet výtahem až na úplný vrchol. My měli smůlu a památník byl zrovna na delší dobu uzavřen. Uděláme pár fotek a pokračujeme okolo obrovské kašny směrem k Lincolnovi. Voda je pro nás v tu chvíli jak oáza. Dáváme pauzu, přidáváme se k ostatním a mácháme nohy ve studené vodě. U Lincolna sedíme na schodech, kde moc dlouho nevydržíme. Tohle místo je asi jako jediné přeplněné lidmi. Cvak cvak a jdeme dál. Kolem Roosvelta, který mimochodem je co do velikosti asi jednou z nejmenších soch, pokračujeme okolo nádherného jezírka k Jeffersonovu památníku, který je neskutečně velký a krásný. V nohách několik kilometrů a my se večer unavení snažíme schladit plechovkou piva.

washington-dc-1

Kapitol

Úterní ráno začínáme v jedné z nejznámějších a nejkrásnějších budov – v Kapitolu. Mohutná bílá stavba nás ohromuje svou monstrózností a pomalu se mi nevejde ani do fotky – sídlo parlamentu a senátu a jedna z prvních budov, která ve Washingtonu vznikla. Kolem ní se pak stavěl zbytek města. Pouze malou část vnitřku jsme stihli projít za jedno dopoledne. Ale nám to stačilo. Hlavní věcí, kterou jsme chtěli vidět, bylo místo, kde vláda navrhuje a schvaluje zákony. Obrovská místnost do tvaru půlkruhu vyzdobená různými pozlacenými malbami a doplňky, plná kožených sedaček, kde má každý senátor jasně dané své místo. V tu chvíli jsem si připadala jak v nějakém starém americkém filmu. Pokračujeme do největší knihovny na světě a já se docela těším. I když do knihovny moc často nechodím, mám ráda tu atmosféru. To ticho a klid. Záhy zjistíme, že se dovnitř asi jen tak nedostaneme. Vstupujeme do první části a já jsem trochu zklamaná. Čekala jsem obrovské regály plné starých smradlavých knih se zažloutlými listy, místo toho jsme viděli pár historických knížek za sklem. Do té pravé knihovny se čekaly neskutečně dlouhé fronty a vstup byl pouze s průvodcem. Tak možná příště..

washington-4

Výborný oběd v China Townu

Od Kapitolu pokračujeme do čínské čtvrti města. Ulice jsou zdobené kýčovitými čínskými lampiony, ve vzduchu jsou cítit závitky a sojovka. Restaurací je tady požehnaně a my nevíme, kterou vybrat. Zvenku vypadají všechny úplně stejně hrozně. Zapadneme do první z nich a jsme příjemně překvapeni. Krásné prostředí, čínská hudba, vůně zázvoru a dva kuchaři v čepičce, kterým můžete koukat přímo do pánve. Za pár babek se najíme víc než dobře a naše toulky po městě pokračují. Už se jen tak couráme. Někdo jde do muzea, někdo na kafe. Prostě jen tak relaxujeme.

Ještě jednou Bílý dům a odjezd domů

Po cestě domů jsme se zastavili na druhé straně Bílého domu. Byla jsem překvapená, že jsou lidé puštěny do tak malé vzdálenosti od samotné budovy. Stojím na chodníku u rušné ulice tak blízko, že vidím svítící lustr ve vstupní hale. Sice jsou všude policajti a stráže (takže s fotkou bez nich nepočítejte), ale stejně nedokážu pochopit, jak mohou pustit lidi takhle blízko. Později se dozvídám, že tahle část domu je právě tou částí, kam se mohou turisté podívat. Takže prezidentská rodina bydlí na druhé straně.

washington-1

Ve Washingtonu je velká spousta různých muzeí – od umění přes muzeum špionáže až po vesmírné muzeum. Já zas takový fanoušek muzeí nejsem. Joo to procházky, památky a kavárničky – to je moje. Miluju se courat jen tak po městě. Vědět, že jsem pánem svého času a nemusím se nikam hnát. Zastavit se tam, kde se mi líbí. Sednout si k místní kašně a prostě si jen tak chvíli máchat nohy. Zakecat se s místními jen proto, že do sebe omylem narazíte na ulici. A prostě jen tak být a užívat si chvilku volného času..

washington

Washington na mě působil neskutečně klidně. I přesto, že je to velké město, necítila jsem tam ten pravý ruch. Nepotkávali jsme davy lidí a dokonce jsme strávili i dost času v přírodě. Mě to přišlo jako ideální místo na třídenní odpočinek od toho shonu, který tady zažívám každý den. A hlavně – můžu si odškrtnout další položku ze svého seznamu míst, které chci jednou navštívit.

podpis-lucie-motivimi

Napsat komentář