Cestování jako cesta ke štěstí

Na cestování se mi líbí i to, že se člověk potkává s lidmi, kteří přemýšlí stejně nebo lépe berou život stejně.  A o tom bych dnes chtěl napsat pár řádků…

Cestovat nebo pracovat?

Už po cestě z Vancouveru do Kelowny jsem potkal Čecha. Ten většinou letní prázdniny trávil v Americe, aby se naučil anglicky jako nikdo z Čechů co znám a procestoval půlku světa. Například projel na motorce celý Vietnam nebo vozil v Panamě turisty po tamějších památkách. Po příjezdu pak potkávám několik Čechů, kteří strávili delší dobu na Novém Zélandu. Plus, jak už bývá zvykem, na cestě zpět navštívili několik zemí JV Asie. Dalším zajímavým člověkem je třeba češka, která stopuje kolem celého světa. A takových lidí je tu spousta. Připadám si tu jak páprdek, který poprvé vyjel do zahraničí…

13621839_10206635482661590_1748868647_o

Má cenu hnát se za kariérou a penězi?

Jedním z lidí, které jsem tu poznal, je i Honza. Honza se vrátil po déle než roce ze Zélandu zpět do Čech. Našel si dobře placenou práci. Hrál fotbal v Německu. Pronajímal byt… takže finančně se měl nadprůměrně. A přesto. Práce v kanclu ho nebavila. Tak se s přítelkyní sebrali a teď jsou tady. Cestují po Kanadě. A protože má Honza zkušenosti se sběrem třešní z Nového Zélandu, patří mezi ty zkušenější sběrače, které si tu vydělají nemalé peníze. Takže plánují navštívit Alijašku nebo si užít dovolenou na Havaji. Když jsem slyšel jeho příběh, tak si prostě říkám:“Tyjooo, ten kluk je dobrej!“ Jak se později dozvídám od jeho přítelkyně, hrozně se těšil na sbírání třešní. Tak se sám sebe ptám:“Měšťák s vysokoškolským titulem odejde z práce, zahodí kariéru a raději jede sbírat do Kanady třešně?“

Abych nepsal jen o Honzovi… Onou češkou, která cestuje kolem světa je Monika. I ta se vyprdla na kariéru kuchařky v Anglii a raději se vydala na svou vlastní„cestu“ a to doslova. Tato holčina toho má tolik co říct a je tak velkou inspirací pro spoustu cestovatelů, i pro mně, že bych s ní rád udělal rozhovor, ke kterému se mi již zaslíbila.

55

Cestovatelé mají něco společné

Když si pak večer nebo po práci sedneme k pivku, neřešíme, co bychom měli, ale co chceme! Je jedno jestli nám je 20 nebo 30. Život je jen jeden a my v něm chceme prožít to, po čem toužíme. Nikoliv to, co se od nás očekává. Občas si lidé říkají, že už by to chtělo tohle a tohle, ale co když já to ještě nechci… Jak říká Monča:“Až budu ležet na smrtelný posteli, tak chci sama sobě říct – kurva, to byla jízda!“. A to je to ono životní motto, které sdílí většina cestovatelů. Protože přemýšlet jen o penězích, o kariéře, o povinnostech, je tak hrozně vyčerpávající, že nám život uteče mezi prsty.

Tím vším chci říct, že mě to tu hrozně moc nabíjí takovou pozitivní životní energií. Lidé si vypráví, kde všude byli, co tam zažili, co je fajn vidět a všechno to zní tak úžasně, že mam chuť procestovat každej kout toho našeho zběsilýho světa. Tak snad se nám to povede.:-)

2016-01-28 13_35_44-2016-01-26 15_39_32-Untitled-3 - Windows Prohlížeč fotografií - Windows Prohlíže

 

 


Sdílej článek: „Cestování jako cesta ke štěstí“

 

Napsat komentář