Cesta a první den v Kanadě

Od odjezdu Lucky uteklo 10 dní a i já letím přes Atlantik, avšak ještě o mnohem dále. Mou cílovou destinací je kanadský Vancouver.

Budíček a milé překvapení v Německu

V den odletu vstávám společně s celou rodinou, která mě doprovází až na letiště, v půl 4. V ten čas jsem dvě předešlé noci šel spát a teď mam v tu dobu vstávat. No budiž.

Cesta na letiště je v pohodě. Loučim se s našima a čekám na letadlo do Frankfurtu. Docela mi to utíká. Let prospím. Vystupuji a jdu čekat na další let. To čekání je bohužel dlouhé. Čekám 6 hodin. Překvapení přichází v okamžik, kdy před nástupem do letadla dostávám novou letenku s jiným sedadlem. A sice v prémiové třídě (Premium Class). Mohu si tak pustit libovolný film, vybrat si mezi různými obědovými menu a prostoru na nohy mam tolik, že by se mi vešel někdo na klín. Super. Let uteče jako voda a já jsem na místě.

van7

Klikatá cesta, zasloužená odměna

Z letiště jedu tzv. skytrainem – nadzemním metrem podle instrukcí, které mi dal můj hostitel Lukáš. Při výstupu z metra je ale znovu zapotřebí přiložit jízdenku. Bohužel jsem ji už stihl ztratit a tak se se dvěma kufry protahuji za jedním staříkem. Následně mám nastoupit do autobusu. Ten stojí 2,75 dolaru a pokud to člověk nemá přesně, musí si jízdenku koupit v metru. Jenže můj autobus tam akorát přijíždí, tak vstupuji. Ptám se, zda autobus jede na mou stanici – Rupert. Řidička autobusu kýve že ano. Vhazuji před ní mince do automatu a při částce 2,5 dolaru mi říká ok. Po pár stanicích se mi začíná hrozně omlouvat, že to spletla, že na mou stanici nejede. A hned v dovětku povídá: „Ale tenhle autobus před námi tam jede. Tak já za nim zastavím, zatroubím na něj a rychle do něj utíkej.“ Asi to muselo vypadat vtipně, když jsem se pokoušel se dvěma kufry v závěsu utíkat. Ale naskočil jsem. Na mé zastávce už na mě čeká Lukáš a jdeme k němu domů. Lukáš pivo nepije, ale mě koupil na přivítanou dvě plzně a dal je hezky vychladit do mrazáku. No, plzní nepohrdnu. Po 24 hodinové cestě jak by smet.

vancouver (4)

Seznámení s Vancouverem

Když jdu večer v 11 hodin kanadského času spát, v Čechách je 8 hodin ráno. Byl jsem tedy vzhůru 28 hodin. Předpokládám, že budu spát jako špalek a dávám si raději budík. Ale organismus nereaguje na mou únavu. Více na něj působí jetlag. Tak se říká pásmové nemoci (porucha spánku plynoucí z narušení biorytmů po rychlém leteckém překonání několika časových pásem). V mém případě 9. Moc toho tedy nenaspím a mířím do ulic.

vancouver (3)

Nejdříve musím oběhat formality – dojít si na úřad, zařídit si účet, pořešit simku. A na oběd stihnout fotbal. Vše jsem stihám a odpoledne se vydávám na procházku městem.

V tomto se shodnu s Luckou, lidi jsou hrozně vstřícní a laskaví. Několikrát se mě během cesty ptají, zda nepotřebuji pomoc. Další věc, které jsem si všiml a která mě překvapila… lidé děkují řidiči autobusu za to, že zastavil na jejich zastávce. Možná je to i proto, že jsou hrozně komunikativní. Jak na cestě z letiště, tak na cestě z centra jsem celou cestu prokecal s neznámými lidmi. Když si tak s nimi povídám a vyprávím jim náš příběh, kroutí hlavou a žasnou nad naší story.

Přejí mi, ať se mi tu líbí…. Ale já vim, že se mi tady líbit bude!

2016-01-28 13_35_44-2016-01-26 15_39_32-Untitled-3 - Windows Prohlížeč fotografií - Windows Prohlíže

 

 


Sdílej článek: „Cesta a první den v Kanadě“

One Reply to “Cesta a první den v Kanadě”

  1. Tak at te štěstí provází i nadále;-, at se ti vydari vše,tak jak si predstavujes!

Napsat komentář